Slon a mravenec: tanec, děti, pohádka… a trocha té integrace

V neděli 19. května čeká Barku další velmi milá premiéra. Náš domácí integrovaný taneční soubor Proty boty připravuje představení pro děti všeho věku: taneční pohádku Slon a mravenec na motivy stejnojmenného pohádkového příběhu Daisy Mrázové. Takové spojení energie dětských diváků, integrace, pohádek a tance se neděje zrovna každý den, proto jsme poprosili Kateřinu Hanzlíkovou, režisérku a autorku choreografie, o pár slov k jejich jedinečnému počinu. A my už se spolu s dětmi těšíme na premiéru. Co vy?

 

Taneční pohádka – je to častý žánr? Jak děti reagují na taneční představení? 

Osobně si myslím, že taneční pohádka je žánr hodně ojedinělý. Sama vím asi jen o dvou seskupeních u nás v ČR, která se v minulosti tomuto žánru věnovala. A to byl vlastně i jeden z důvodů, proč jsme se my, Proty boty, rozhodly pohádku vytvořit. Sama jsem se účastnila jen jednoho představení pro děti, kde byly děti zvány i na jeviště a zprvu se mi zdálo, že byly děti zaražené, protože většinou jsou naučené v divadle sedět a být tiše a rozhodně neběhají a nesmějí se nahlas. Bylo moc fajn vidět je, jak postupně tají a užívají si příběh spolu s tanečníky.

Těšíte se na vystoupení pro děti? Už máš nějakou zkušenost s dětským publikem? 

Pro mě je to úplně první představení, které pro děti připravuji. Takže se těším moc, ale zároveň mám velkou obavu, jak děti budou reagovat. Jako tanečnice jsem dětské publikum zažila několikrát a vždy mě položila na lopatky dětská nebojácná upřímnost. Takže se těším, že konečně přijde ta pravá kritika a pohlédnu pravdě do očí 🙂

Jak šlo zkoušení? V inscenaci počítáte i s dětskými tanečníky, že? Co do tance umí děti vnést? 

Představení je pro děti, ale doufám, že neunudíme k smrti ani rodiče. V představení vystupují jen dospělé tanečnice a také hudebnice-zpěvačka. Ale náš koncept počítá s tím, že se děti stanou vždy na nějakou chvíli i součástí příběhu. To vše však bude jedna velká a společná improvizace, takže co do tance děti vnesou bude pro všechny překvapení.

Hraje ve vaší pohádce nějakou roli hendikep tanečníků? Dá se představení nazvat jako integrační? 

V představení vystupuje jedna tanečnice s handicapem, která tančí na vozíčku, ale také s berlemi. Když jde člověk o berlích, vydává to takový pěkně dunivý zvuk, stejně jako když jde třeba slon. Takže v tomto případě je tu handicap takovou spíš metaforou. Samotné představení je pak o tom, že každý jsme jiný a co zdánlivě vypadá jako nevýhoda, může být výhodou a naopak a že láska překoná vše. Takže téma určitě integrační je a handicap zde roli hraje, ale není to nijak prvoplánové. Vše je řečeno jemně. 

Kde všude plánujete hrát? Budou i reprízy v Barce?

Premiéru odehrajeme v Barce a hned následující víkend pojedeme do Babic nad Svitavou, kde žije jedna z našich tanečnic a budeme zde vystupovat na jejím benefičním večeru. Rádi bychom s pohádkou vystoupili i na různých letních festivalech, ale to je zatím v jednání. A samozřejmě plánujeme i reprízy v Divadle Barka až do konce roku. Plánujeme uzavřená dopolední představení pro školky a školy, ale také představení otevřená veřejnosti. Rádi bychom pohádku uvedli také na Festivalu integrované tvorby FestIn a do budoucna doufáme, že budeme s pohádkou cestovat i po jihomoravském kraji. Na to se moc těšíme.